18. týden – Naše první (fat)bikování ve Whistleru
Projekt 365 dní v Kanadě, 365 fotek. Tentokrát zase bez úvodního povídání – respektive v emailu, který jsem s těmi to fotkami posílal před rokem nějaké úvodní povídání bylo, ale to už není aktuální :). Takže šup k další sedmičce fotek:
120/365 Pamatujete na tu fotku s polární září, co mi zveřejnil Lost Duck magazín? Dostal jsem za to taky poukázku do téhle čoko-prodejny. Poukázku jsme nechali doma, ale ze zvědavosti, když už jsme šli okolo, jsme tam nakoukli. A sakra! Nejde tam jen nakouknout! Museli jsme i ochutnat… A sakra! Nejde tam zajít jen jednou…
121/365 Není ta zima hezká i bez dalších písmenek?
122/365 Pro dnešek jen rychlý cvak před večeří. Si to zkuste, po víc jak čtvrt roce si koupit lahváče pravý český Plzně a připravit si tatarák, a pak místo toho se na to vrhnout, si to fotit, když už hlady ani nevidíte. To NEJDE! 😉
123/365 Všimli jste si, jak už se zase začal prodlužovat den? Nebo alespoň nám tady teda rozhodně! Za mě jedině dobrý, od pondělí 18.1. zase začínám v týdnu pracovat a ne že by mě fotit za tmy nebavilo, ale je bezva to střídat.
124/365 První letošní bajkování za námi! Teda, fatbikování. Mno, srandy kopec, na pády jsem vyhrál asi já 4:3, ale ono už nám to pak začalo splývat. Mě to bavilo dost, Páju míň. Když je hezky ujetá/ušlapaná cesta, tak se jede hezky. Když je cesta rozrytá nebo je hlubokej sníh, tak se jede blbě. A je to teda trochu dřina. Uvidíme, jestli na ně Páju přesvědčim ještě někdy znova 🙂 Mě to bavilo moc! Pár fotek navíc fotek bude zase časem, v příštím emailu pošlu odkaz.
125/365 Jak tak náš nemocnej Fordík čeká, až najdeme kutila co mu vyndá motor, museli jsme se naučit jezdit autobusama, které tu naštěstí taky mají. Pár postřehů oproti ČR (a pražské MHD zvláště):
1) Nastupuje se pouze předními dveřmi.
2) Řidič s úsměvem a mile každého zdraví.
3) Platí se/vhazuje se lístek také v předu (takže tu nejsou potřeba revizoři – neplatíš = nejedeš).
4) Jízda kamkoli -stanici nebo 5 – stojí 2,5 kanadského dolaru nebo měsíční lítačka 65CAD.
5) Většina stanic je na znamení a uvnitř v busu nikdo názvy zastávek nehlásí ani je nikde nepíšou – ze začátku trochu bojovka.
6) Pro jistotu nejsou psané názvy zastávek ani na samotných zastávkách.
7) Opravdu krásný zvyk je, že každý kdo vystupuje nahlas děkuje, řidič to možná občas slyší, možná kolikrát ani ne, ale většina lidí za jízdu poděkuje.
126/365 Leje, jo, vidíš dobře, tady u nás dole leje, nahoře samozřejmě sněží. A protože žádná vylitá fotka nedopadla, zakončíme týden chlebem (není to mimozemská vesmírná loď, jak by se mohlo na první pohled zdát). Pečivo občas kupujeme, ale hlavně poslední dobou Pája chleby peče a jsou naprosto úúúúžasný! O recept se časem podělí na svém receptoblogu a já vás na něj v emailu upozorním taky, protože to fakt stojí zato zkusit.
_ _ _ _ _
Jo a abych nezapomněl, minule jsem slíbil fotogalerii ze sněžnicování, tak ta je prosím pěkně zde k prohlížení 🙂
Krásný den z Whistleru
Tom
PS: Pokud se Ti fotky líbí a chtěl/a bys mi udělat radost nebo projekt podpořit, budu moooc vděčný když o tom řekneš nebo napíšeš svým přátelům, které by to mohlo zajímat, příspěvek nasdílíš, lajkneš nebo mi napíšeš komentář. Pokud nechceš nechávat nic náhodě, můžeš se přihlásit k mým foto-emailům a už Ti žádný nový díl zde na webu neuteče a navíc každý týden dostaneš bonusový wallpaper a fotky s povídáním z našeho aktuálního cestování (USA, Kanada, Kuba a Argentina).
Pokud se Vám mé fotky líbí, budu moc vděčný za sdílení pomocí tlačítek níže :o)